Skupina

Současná sestava kapely

ZpěvJiří Svoboda
BicíAleš Šramko
Basová kytara, zpěvMartin Starý
Doprovodná kytara, zpěvLukáš Ivan
Sólová kytara, zpěv, kapelníkMiroslav Zacpálek

Anthracitová současnost
Aktuální sestava Anthracit

Na jaře roku 2021 došlo pod rouškou virového šílenství k změně na pozici zpěváka.
Nový zpěvák Jirka Svoboda je odchovanec kapely Foxy Lady. Aktuálně vyučuje na ZUŠ, okolo hudby se však motá celý dosavadní život. Proto se taky není čemu divit, že kromě zpěvu zaskočí za nejrůznější nástroje.
Mimo Anthracit působí ještě v kapele Brejle.


Anthracitová nedávná minulost
Sestava Anthracit v roce 2020

Takhle došlo ke znovuzrození kapely v roce 2019:
Aleš s Martinem po rozpadu Vagonu přišli za Mirkem, jestli by s nimi nešel zkusit hrát. Slovo dalo slovo, zkusili si společně brnknout a zjistili, že by to mohlo jít.
Pak Aleš oslovil Lukáše, který před tím hrál v Metronomu. Lukáš přišel na zkoušku, společně si zahráli a zjistili, že patří k sobě. Perfektně si s Mirkem jako kytaristi padli a bylo rozhodnuto.
Potom přemýšleli, jak se budou jmenovat a napadlo je, že by probudili z dlouholetého spánku Anthracit. Vytáhli dvě písně, které pro Anthracit napsal Mirek a trochu si je upravili a začali hrát.
Nakonec začali hledat zpěváka, přihlásil se jeden, s nímž to zkusili, ale vzhledem k jeho práci v Německu se nedalo zkoušet, tak jak si to nastavili, takže se bohužel museli rozloučit.
Pak oslovili svého největšího fanouška, který chodil pravidelně na zkoušky jako posluchač a přemluvili ho na zpěv. No a on se naučil jednu píseň kterou zazpíval a u mikrofonu už zůstal.


Něco málo z historie Anthracitu

Anthracitový pravěk 1
Na XVII. sjezdu KSČ bylo rozhodnuto, že Anthracit hraje dál!

Kapela vznikla v roce 1987 na SPŠE v Mohelnici. Všichni tehdejší členové byli studenti elektrotechnické průmyslovky, a první vystoupení s názvem Rockový večer se konalo na internátě SPŠE a SEŠ Mohelnice. Odtud pochází i tato první fotografie. Původní sestava Mirek, Jirka, Martin, Radek a Michal moc dlouho nevydržela a opouští nás dva hráči, které nahrazují bratři Petr (klávesy, zpěv) a Pavel (bicí). V této sestavě ještě pořádáme na internátě pár Rockových večerů, ale naše cesta míří výš a to jsou zábavy a karnevaly.
Jenomže v době před revolucí bylo potřeba mít k veřejnému vystupování povolení a to vystavovala komise, která se sešla v Šumperku a tak jako všechny kapely vystupující na veřejnosti jsme i my museli absolovovat tzv. přehrávky, kde si nás poslechli, museli jsme předložit kompletní seznam skladeb, které budeme hrát a teprve po těchto zkouškách na něž jsme se poctivě připravovali, jsme získali status Hudební soubor Anthracit, který nám otevřel další cestu, kterou jsme si všichni přáli.
V té době nám bylo 17 let, jen Petr měl 19 , takže se stal kapelníkem a díky němu a jeho plnoletosti jsme mohli začít další etapu a tou byly vesnické zábavy a karnevaly na Mohelnicku, Zábřežsku, Šumpersku a Uničovsku.


Anthracitový středověk
Takhle tehdy skutečně vypadali metalisti

V době kdy jsme se stali oficiálním hudebním souborem, který měl možnost v té době v letech 1989-1991 hrávat na zábavách jsme potřebovali být někým zaštítěni. Tehdy jsme měli největší zázemí v Paloníně, kde žili prarodiče bubeníka a zpěváka, což je vesnice nedaleko Loštic a místní národní výbor si nás vzal pod sebe. Ze starého kina, které se již nepoužívalo jsme si udělali zkušebnu a zkoušeli tam.
Mezitím jsme si pomalu stavěli vlastní aparaturu a to jak repro systémy tak i světelné rampy a všelijaké vychytávky jako třeba výrobník mlhy atd atd prostě věci, které normálně k sehnání nebyly. A vše záleželo jen na nás co všechno mít budeme či nebudeme. Na všechno byly tehdy plánky v různých časopisech a my všichni studenti elektro průmyslové školy jsme se snažili a vyráběli si vše co se dalo a myslím, že na tu dobu jsme měli vcelku slušné vybavení.

Průkazka
Průkazka člena lidových milicí, pardon člena souboru lidových hudebníků

V roce 1990 nám otevřeli hranice na západ tak jsme okamžitě jeli nakupovat nástroje do Německa. Já si tam tehdy koupil el.kytaru a zpěvák klávesy. U nás ještě nic v obchodech nebylo. Naše první zábava se tudíž konala kde jinde než v Paloníně. Měli jsme úspěch. A od té doby jsme se rozjeli po okolí a hrávali od Šumperku až po Uničov ve všech vesnicích okolo, jejichž jména už ani neznám.
Místní národní výbor nám tehdy zajistil i autobus a protože jsme opravdu měli velkou aparaturu tak jsme na zábavy jezdili autobusem tzv. bombonkem. Byl to takový starý kulatý autobus, který byl sice rád, že jede, ale vždy nás na tu zábavu či karneval všechny dovezl a hlavně tu aparaturu. K tomu přikládám foto z té doby a ještě jednou se tu k historii vrátím, někdy příště.

Pár dalších fotek z doby před třiceti lety si můžete prohlédnout v sekci foto.